esoterismus staré číny

06.04.2015 15:37

Tradiční (nejen) čínská kosmologie.
Cesta zasvěcencova, cesta Dao (Tao)

 

Každá z bytostí nese ve svém týle temnotu,
ve svém náručí světlo.
I když je v člověku něco špatného
Je třeba ho zahanbovat?
Lao-c’
Chceme-li proniknout do tajů a vědění čínského esoterismu,
myšlení, filosofie a života starověkého světa stejně jako toho dnešního,
musíme se seznámit nejdříve s učením o Taoismu, s učením CESTY.
Pojem Tao-ismus (správně Dao-ismus) vznikl ze slova Dao, tj. cesta.
Dao představuje v čínském myšlení kosmický i lidský řád, spjatý s ontologií a etikou života.
Dao je podstata našeho života, je však také řádem světa.
Taoismus – filosofický i náboženský systém.
Taoismus je duchovní tradice, která od svého vzniku prodělala mnoho proměn.
Má mnoho tváří, proto se někomu může jevit jako mysticko-filosofický systém,
někomu jako náboženství. Taoismus je nositelem a pokračovatelem tradic,
které existovaly dříve než mezi 5. – 3. stol. př. n. l., kdy Taoismus vznikl.
Vycházel a vychází z tradice předků, lidového šamanismu a magických praktik
starých dnes více jak 2.000 let. A to uvádím pouze doložitelné stáří.
Nejstarší fáze Taoismu je ryze praktická filosofie. Ústřední motiv taoistického
učení jsou rozvahy a přemítání o Tao, jehož přívlastky jsou notoricky známé v
židovské kabale a nebo z perského či sumerského systému. Tao je věčné,
neproniknutelné, tajemné, je bezhraničným prazdrojem veškerenstva či relativitou
bytí, která z Tao vzniká. Tao je taoisty pojmenováno «velkou prázdnotou»
(Tchaj-su) a «nebytím» (Wu), kterou nelze nikterak pochopit ani vnímat; přesto
vším prostupuje a vše plní. Tao se projevuje v základních zákonitostech bytí.
Tři Zákony bytí – Vůle k pohybu × Tři Zákony nebytí – Tao - Prázdnota
Protikladnost × Jednota
Relativnost × Bezčasovost
Cykličnost (Nebe, země, člověk) × Absolutno (Prapočáteční síla – čchi)
Tao ve své podstatě není a nemůže být žádný tvůrce ani bůh, nemá žádnou vůli ani
žádný vztah ke světu, který z něho vzniká. Tao působí «nekonáním» (wu-wej),
svojí tajuplnou přirozeností, kterou mudrci v náznacích nazývají «rozpuštěním».
Tito první nám známí taoisté jsou ve své podstatě alchymisté. Platí zde zásada,
že každý taoista je alchymistou, ale ne každý alchymista je taoistou. Pokud
označíme «velkou prázdnotu» (Tchaj-su) a «nebytí» (Wu) jménem «Prima materia»
(první materie), která rozpouští a proniká vším stvořením, můžeme ji zároveň
nazývat i jinými jmény užívanými na západě, a to Azoth či Merkurius. To, čím zde
operuji a čím vykládám čínskou kosmologii (tj. prvky stvoření jako voda, oheň,
kov atd.) nejsou názvy pro fyzické prvky, ale pro tvůrčí principy!
Životním cílem (vůlí) taoistů je «pěstování CESTY», což znamená bdělé bytostné
sladění veškerého svého konání a myšlení se zákonitostmi a cestami Tao. Tím
dosáhneme «rozpuštění a sladění» vlastní individuality (vlastní vůle) a splynutí
s přirozeností Tao. Je to druh Unio-mystiky, kdy se mystik snaží vědomě
rozpustit svoji vůli a intelekt ve vůli a intelektu stvořitelském. Je to cesta
zpět k pramenům, při které taoista, alchymista či mystik vědomě obrací svoji
podstatu zpět k počátku. Snaží se dosáhnout pólu «Taj-ti», stavu mezi bytím a
nebytím, stavu, kdy objekt i subjekt splývají v jednotě a zároveň se navzájem
rozpouštějí. Vědomí nachází svou podstatu i pramen odkud vyvěrá.
Jelikož Tao je prosté a prázdné, hlavním způsobem pěstování Tao je dosáhnout
vnitřní prostoty, prázdnoty a tišiny bytí v nebytí. Zklidnění a zapomenutí.
Taoismus má dosti blízko k příbuznému indickému buddhismu. Podobně jako v něm je
povaha neměnné, a tedy jediné pravé skutečnosti světa stejně nahlížena.
Vysvobození z relativnosti a duality světa bytí lze dosáhnout pouze aktivní
cestou k nebytí.Taoista - duchovní mistr – může být kdokoliv: mudrc, pocestný,
tulák i pomocník, kterého lze potkat na cestě. Není rozhodně žádným mesiášem,
víra v nějž by člověku stačila k dosažení spásy. Taoismus je ryze nenásilný a
velmi tolerantní vůči okolním náboženským proudům a pravdám.
Náboženský taoismus
Náboženský taoismus (tao-t´iao) začal vznikat přibližně ve 2. stol. n. l.
Přejímá od taoismu většinu nauk i filosofických tezí a přidává k nim navíc formu
a interpretaci teologickou. Vznikají dva proudy rozlišené geograficky na jižní a
severní. Tradiční jižní škola používá typické liturgie, rituály a ceremoniály,
využívá talismany a jiné magické pomůcky. Navazuje na první taoistické sekty ze
2. stol. n. l. a tento směr bychom mohli považovat za magické uchopení CESTY –
CESTA SÍLY.
Tradiční severní škola upřednostňuje meditační techniky, prostotu a neokázalost.
Je to škola ryze psychurgická tj. soustřeďující se na duši. Taoismus je cestou
ryze individuální, proto se tyto dva směry tradičního šamanismu či magie a
psychurgie míchají. Tolerance je život, proměna všeho bytí. Čína se svojí
rozlohou a dějinami nám zaručuje a ukazuje, že tradice zde obsažené se prolínají
s duchovními tradicemi taoismu, konfucianismu a také buddhismu. Nalezení
počátečního původního esoterismu je dosti složité, ale ne nemožné. Do evropského
povědomí se pojem Taoismus dostal přes překlad jednoho ze stěžejních a
klasických děl Tao-te-t´ing a učení Mistra Čuang-c. Představa o tom, že právě
autor Tao-te-t´ingu Lao-c´ je zakladatelem Taoismu je mylná a zavádějící. Kořeny
své nauky Taoisté vidí v pradávné minulosti a nevztahují je k žádné osobě.
Taoismus je abstrakce přímého poznání, stržení závoje podstaty bytí.
„Ve starověku ti, kdož dovedli uplatňovat Tao,
nevyužívali toho k osvětě lidu,
ale naopak činili lid hloupým a prostým.
Obtížnost spravování lidu je v přemíře jeho vědomostí.“
— Tao-te-t´ing, kap. 65Taoističtí světci
Vrcholné poznání bylo rozvíjeno v dávných dobách taoistickými světci. Pokud
můžeme mluvit o nějakých osobách, pak o dvojici Chuang-tim (Žlutém císaři) a o
Lao-c´ovi. Jméno Lao-c´ je dost mnohoznačné neboť v překladu znamená starý
mistr. Jde tedy pravděpodobně o titul, ne o jméno. Jak abstraktní, jak
absolutní… a tak příznačné pro Taoismus. Časová propast mezi oběma autory je tak
velká, že je zbytečné hledat přesný bod v čase… Tradiční chronologie umisťuje
dobu života Lao-c´ do 6.stol. př. n. l. a Žlutého císaře dokonce o celé dva
tisíce let před ním! Pokud si přečteme pasáže z nestarší lékařsko-taoistické
knihy světa «Vnitřní knihy žlutého císaře», najdeme jednoznačně znějící pasáže,
v nichž se konstatuje, že poznatky v knize zaznamenané jsou dědictvím mudrců z
dávných časů. Další klasik Čuang-c´ ve 4. stol. n. l. píše obdobně: „Poznání
mužů starověku dosahovalo nejzazších met, čím toho dosahovali? Jedni míní, že
nikdy žádné věci ani nebyly. To byl nejzazší bod poznání, takové poznání bylo
konečné a úplné, ježto k ničemu nic nelze přidat ani přičinit (poznání absolutna
«prapočáteční síly-čchi» a poznání «nebytí-Wu»).Další již vzali na vědomí
(pojali do své mysli-bytí) existenci věcí, ne však hranice mezi nimi (poznání
bytí – zákonitostí jin-jangových proměn).Ještě další vzali na vědomí existenci
hranic mezi věcmi, ne však přitakávání a popírání, rozlišování na dobré a zlé,
nic neodmítali ani netvrdili (poznání cyklu bytí i vztahů mezi nebem, zemí a
člověkem). Jakmile se totiž jednou objevilo tvrzení a popírání, rozlišování na
dobré a zlé, přitakávání a odmítání, bylo tím postiženo Tao. Na úkor Taa se
rozmnožila libost (pud-zachování bytí) a láska (sympatie a antipatie, hra jinu a
jangu).“ (Překl. O. Král)
Základní stupně poznání
Taoisté velmi bděle rozlišují čtyři základní stupně poznání a poznávací
soustavy.
«Wu» – Nebytí – analogie egyptského pravodstva NVN
«Juan-čchi» (pra-počáteční životní síla - čchi) – Absolutno – jednota
vystupující z «nebytí»; egyptská analogie ATM
«Tchaj-ti» - Nejzazší pól – stav mezi bytím a nebytím, hranice dvou pólů, Jang
a Jin, země a nebe, harmonie, egyptský Geb a Nut.
«Wu- sing» - Pět pohybů – kruhová hra sympatie a antipatie, odmítání a
přitakávání, dobré a zlé; egyptská analogie páru kladného Osiris a Isis, páru
záporného Sutech a Nebthet a také Hora.
Jak si můžeme všimnout, i to nejnižší poznání «Wu sing» (poznání pěti pohybů)
vedlo k tomu, aby si adept cesty uvědomil náklonnost k dobru či zlu. Musel byt v
harmonii, aby poznal a nebyl zmítán proudem vášní života, unášejícího od kolébky
do rakve.
Ve 42. kapitole Tao-te- t´ingu se praví: „Tao plodí jedno, jedno plodí dvě a dvě
plodí tři, tři plodí všechny věci.“ Oním jedním, které z «nebytí» vychází, je
Čchi-Juan-čchi (pra-počáteční čchi – pra-počáteční životní síla), čen-čchi
(pravá čchi), tj. Poznání Absolutna (Pra-počáteční životní síly-čchi) je poznání
„nebytí“ (Wu).
Absolutno plodí poznání bytí, tedy Jin a Jang – dvojnost. Jin a Jang plodí a
vyúsťuje v poznání cyklu bytí – trojnost, za kterou se většinou označuje nebe,
země a člověk, kteří plodí zbytek všech věcí.

Schéma geneze dle 42. kapitoly Tao-te- t´ingu se praví: „Tao plodí jedno, jedno
plodí dvě a dvě plodí tři, tři plodí všechny věci.“
Musíme si také vysvětlit co jsou to ony pojmy Tao, Jin a Jang, které provází
čínské myšlení už celá tisíciletí. Jsou to universální zákonitosti, jež
vystihují a vyjadřují povahu stvořených věcí v bytí. Těmito zákony se řídí nejen
tradiční čínská medicína, ale i tradiční chápání a uchopování všeho stvořeného,
tak jako čínská kuchyně nebo architektura.
Právě učení Tao o Jinu a Jangu i o Wu-sing – pěti prvcích, osmi trigramech,
deseti nebeských kmenech a dvanácti pozemských větvích stromu – jsou věci
tradiční a kosmologické, které se vynořují z počátku mlh dávnověku čínské
civilizace, kdy CHUANG-T´I – bájný žlutý císař – brázdil nebesa na létajících
dracích. V této mlze jitřního úsvitu lidstva byla definice těchto pojmů jasně
stanovena, dále se už nevyvíjela a není nutné s ní polemizovat. Pokud se blíže
určuje a vysvětluje, tak jen proto, aby se ještě snadněji a podrobněji
interpretovaly jejich vlastnosti a činnost, avšak není sporu o jejich podstatě.
Zkušenosti předků jasně říkají, že žijeme bytím, které řídí zákon jin-jangových
proměn.
„Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné,
že to, co je dole, jest jako to, co je nahoře
a to co je nahoře, jest jako to, co je dole,
aby dokonány byly divy jediné věci.
Smaragdová deska (1) definuje TaoTao
,,Vysvětlit Tao je nejenom nesnadné, ale máme-li být důslední, vlastně i
nemožné.“ Na začátku Tao-te-tingu říká Lao-c´: „Tao, o němž se dá mluvit, není
to věčné Tao“. Můžeme o Tau mluvit a chápat jej z pohledu poznání bytí a
myšlení. Jsme však uzavřeni hranicemi našeho myšlení, chápání a uchopování…
našeho pojmenování.
Slovo Tao, jak už jsem v úvodu řekl, původně znamená CESTA. Moudrý Lao-c´ se v
Tao-te-tingu přiznává, že ho použil jaksi z nedostatku vhodnějších výrazů, z
nemožnosti přiléhavěji pojmenovat ono mysteriózní Cosi. Cesta má v člověku
evokovat představu nekonečné pouti, jíž se vše (řízené záhadným principem Cesty)
ubírá v nedohledných prostorách vesmíru. V různých dobách bylo Tao pojmenováno
těmito přívlastky: Tchaj-i (velká jednota), Tchaj-su (velká prázdnota), Wu
(nebytí), Wu-t´i (bezhraničné, nevydělené), jeho nevšednost podtrhují přívlastky
jako Miao (zázračné), suan (mysteriózní), wej (nepatrné), juan (hluboké), atd.
Tao je něco, co leží mimo slovo i mimo rozum. V nekonečných eónech v sobě plodí
myriády zdánlivých věcí, které se po ukončení své pouti navracejí do původního
pra-stavu. Tao plodí, ale samo přitom není zplozené, dává život bytí, ačkoliv
není bytím. Taoistický filosof Lie-c´ (5.-3. stol. př. n. l.) o něm říká: „To,
které rodí, samo není zrozené, to, které mění, samo je neměnné; nezrozené dokáže
rodit život, neměnné dokáže způsobovat změny.“
Důležité je si uvědomit, že Tao není něco v minulosti ani něco na počátku, ale
něco, co trvá a je vším, vše proniká, je všudypřítomným a přitom neviditelným
potenciálem tvoření – potence-síla života. Tao je jako nekonečně velká koule,
pro níž neexistuje «vně», jelikož se vše nachází «uvnitř» ní.
Tao má dva aspekty – bytí a nebytí. Jsou to dvě strany téže mince. Tao nese v
sobě kód stvoření i potenci bytí. Je to 1 nebo 0. Ve starých taoistických
spisech se říká, že Tao je prázdnota, jež není prázdná, vydává záři. Bytí –
potence života – je teplo, které je vyzařováno z tajemné, mysteriózní, velké
prázdnoty. Teplo se následně mění ve světlo. Našim smyslům je viditelná jen
relativní podoba Taa, zatímco ta pravá – absolutní – nám zůstává utajena.
Každá z bytostí nese ve svém týle temnotu,
ve svém náručí světlo.Možné analogie a s kabalistickou tradicí
Fascinující, až mnohoznačný popis nám zanechal taoistický filosof Ke Chung,
zvaný Pao-pchu-c´ (kap. 1. s. 1.) Mistr Prostota (4.stol. n. l.), jenž o Tau
mluví takto:
„Tajemné je prapředkem přírody a praotcem myriád druhů věcí. Ve své hloubce je
tak nepatrné a nezřetelné, že je nazývám nepostřehnutelným. Jeho délka nepozná
konce, proto mu říkám – zázračné. Svou výšku překrývá ještě i deváté nebe a je
tak rozlehlé, že zahaluje celý vesmír. Je jasnější nežli Slunce a Měsíc, je
rychlejší než blesk či letící oř. Mihotá se nejasné a vzápětí mizí jako stín,
vlní se a protéká mezi hvězdami, rozlévá se doširoka jako křišťálová hlubina,
valí se jako mlha a plyne jako mraky. V myriádách druhů věcí se projevuje jako
věčné bytí, pohrouženo ve své nehybné tišině je věčným nebytím. Ponořeno do
velikých temnot stojí výše nežli Severní hvězda. Kov ani kámen se mu nemohou
vyrovnat svoji tvrdostí, mlžný opar či perlivá rosa nemají jeho měkkost a
poddajnost. Je hranaté a přeci to není čtverec, je kruhové a přeci to není kruh.
Nikdo neví odkud přichází a nikdo je nemůže následovat tam, kam jde. Tajemné
způsobuje, že nebe se klene do výšky, zatímco země spočívá nízko, že mraky se
pohybují a déšť se snáší k zemi. Ve svém lůně objímá Prvopočáteční jednotu a
vytavilo se z ní dva praprvky Jin a Jang, v jeho dechu se zrodil Prapočátek
forem, z jehož bublavého chaosu se vyplavily miliony druhů věcí. Tajemné otáčí
cyklem dvaceti osmi souhvězdí zvěrokruhu a ztvárnilo věci v jejich prvotní
podobě, je uzdou i bičem mechanismu vesmíru a v rozevřené náruči nese třpytící
se mlhovinu hvězd. Stlačuje dolů kalné a nechává vystoupit čisté, proto se
odděluje kalná voda Žluté řeky od čistých vod řeky Wej. Přidáváním se nepřeplní
a ubíráním se z něj nic neubude, vynášení je neučiní slavným a úsilí je nemůže
unavit.“
Tradiční datace Tao-te-tingu je 6.století př. n. l. Pao-pchu-c´ův komentář je o
900 let mladší, přitom se nese ve stejném duchu i interpretaci. Je sice více
poetický, ale méně stručný než jeho předchůdci, co však čekat od Mistra
Prostoty… Text se svým pojetím a vykreslením dosti podobá textu záhadné a stále
uchopované Sefer Jeciry. Význam pojmu Tao a Ejn (není) hebrejské kabaly je hodně
podobný, ne-li totožný.
Sefer Jecira: Kap. I .Verš 5.
Deset Sefir Nicoty.
Jejich měřítkem je deset,
Které nemají žádného konce.
Temná Hlubina počátku
a temná Hlubina konce
Temná Hlubina dobra
A temná Hlubina zla
Temná Hlubina toho co je nahoře (výšky)
A temná Hlubina toho co je dole, pod tím (hloubky).
Temná Hlubina východu
A temná Hlubina západu
Temná Hlubina severu
A temná Hlubina jihu
A jediný Pán EL – Bůh Věrný Král
jim všem vládne
ze Svého svatého Trůnu
po věky věků.Mistr Prostota
Ve své hloubce je tak nepatrné a nezřetelné,
že je nazývám nepostřehnutelným.
Jeho délka nepozná konce, proto mu říkám – zázračné.
Svou výškou překrývá ještě i deváté nebe
a je tak rozlehlé, že zahaluje celý vesmír.Mihotá se nejasné a vzápětí mizí
jako stín,
vlní se a protéká mezi hvězdami,
rozlévá se doširoka jako křišťálová hlubina,
valí se jako mlha a plyne jako mraky.
V myriádách druhů věcí se projevuje jako věčné bytí,
pohrouženo ve své nehybné tišině je věčným nebytím.
Ponořeno do velikých temnot stojí výše nežli Severní hvězda.Tajemné způsobuje,
že nebe se klene do výšky,
zatímco země spočívá nízko,
že mraky se pohybují a déšť se snáší k zemi.Když vykročíme z prázdnoty, ocitáme
se v říši jevů a věcí. Ve světě, kde se nám věci jeví a zjeví. Tento proces se
děje postupně a komentují ho většinou všechny taoistické texty. Podíváme se
tedy, jak vznikl svět, když se světlo (teplo-oheň) vyzářilo z Taa.
„Tao rodí jedno, jedno rodí dvě, a dvoje rodí tři, troje rodí myriády věci.
Všechny věci v sobě nesou Jin a objímající Jang, v čchi se snoubí do
harmonického celku.“ Oním jedním, které z «nebytí» vychází, je Čchi-Juan-čchi
(pra-počáteční čchi, pra-počáteční životní síla, pra-počátečním oheň), čen-čchi
(pravá čchi), tj. poznání Absolutna (prapočáteční síla-čchi) je trvalým poznáním
počátečního ohně, poznání «nebytí» (Wu). Absolutno plodí poznání bytí, tedy Jin
a Jang, symbol duality. Jin a Jang spolu plodí a přivádějí na svět poznání cyklu
bytí. Trojkou se většinou označuje Nebe, Země a Člověk, kteří plodí zbytek všech
věcí.
Neokunfuciánský filosof Čou Tun-i (1017-1073) píše: „Wu-ti, Nevydělené
(Bezhraničné), (učiní) Velký předěl, Tchaj-ti. Tchaj-ti se pohne a rodí Jang;
(když) pohyb dosáhne maxima, nastává klid a klid rodí Jin; (když) klid dosáhne
maxima, opět vzniká pohyb. Jednou je pohyb a jednou je klid, takto jsou sobě
vzájemně kořenem. Vydělením Jina vydělením Jangu se ustanovují dva praprincipy.
Jang přeměnuje, zatímco Jin spojuje,a z toho se rodí voda, oheň, dřevo, kov a
zem; (tato) paterá čchi se pravidelně rozšiřuje, a tak jsou uváděna do chodu
čtyři roční období. (Když) se pět prvků sjednotí – to je Jin a Jang; (Když) se
sjednotí Jin a Jang – to je Tchaj-ti, a Tchaj-ti má svůj kořen ve Wu-ti, v
Nevyděleném-Bezhraničném.“
Svět se tedy utváří a vytváří z «ničeho» tj.(Absolutna). Spontánně, bez
jakékoliv vnější vůle, jenom svoji vnitřní tajuplnou přirozeností Nevyděleného
se na nepohnuté hladině prázdnoty zjevuje první brázda života – Tchaj-ti, velký
předěl neboli Nejzazší pól. Taj-ti je časový přechod od Absolutna k Bytí, ale
současně je to Potence života – jednolitá prvotní čchi- Juan-čchi (pra-počáteční
čchi ). Podstata této tvořící čchi tj. síly Absolutna jsou ještě nerozdělené
síly Jinu a Jangu tj. tvaru a energie. Subjektu od objektu. Homogenitaa
nerozlišení. Velký předěl je hranicí mezi světy. Je to stav kdy síla přechází z
nebytí do bytí. Stav podobný kabalistickému pojmu «Avir».

Malé odbočení: čínský piktogram, který vyjadřuje světlo, se skládá ze svou
znaků. Jeden znak vyjadřuje Slunce a druhý Měsíc. To je světlo. Starověké
ideogramy, vyjadřující Jin a Jang, jasně ukazují ve znaku Jangu symbol Slunce.
Z pohledu časového zařazení je stav původní jednoty Sien-tchien raný kosmos nebo
pra-kosmos. Stav pra-kosmické čchi, pra-kosmické síly, pra-kosmického ohně. Obě
její složky Jin a Jang jsou pojmenovány čisté (pravé, pra-počáteční). Blízkost k
zdroji Absolutna je tak velká, že je vše čiré – bez tvarů a vlastností.
V dosti jasných náznacích se zde dozvídáme, že Absolutno se rovná nejčistšímu
projevu prvku Ohně, že Absolutno je rozžhavenou koulí (Boží jména,
Tetragramatonu), pro níž neexistuje «vně», protože vše se nachází «uvnitř» ní.
Poté možná pochopíme, proč je pro alchymisty oheň a jeho projev tak důležitý,
proč se sumerští i egyptští bohové zjevovali v ohnivém šatu, proč je cesta
vyvolených ke spasení cestou ohně, cestou Slunce. Síla (energie) Jang
(teplo-oheň) uskutečňuje, že se rodí Jin (chlad-voda), který přijímá pohyb a
rodí klid; teplo rodící chlad, oheň rodící vodu.
Vesmír vstupuje do fáze Chou-tchien, tj. pozdní kosmos, post-kosmos. Tvoří se
síla pozdního kosmu a dva pra-principy projevují své vlastnosti, formy.
Ochlazením čiré substance Jang (tepla, světla) se stává forma, hmota Jin.
Hmota-forma následně rodí z chladu nový Jang, realizující se pohyb a energii,
čistý oheň. Poznáváme, že hmota má společnou první, absolutní, jednotnou,
nevydělenou, bezhraničnou, zázračnou, mýtickou materii, kterou je oheň. Hmota
(voda) je jen projev stagnace a zastavení vývoje této první materie. Proto, jak
říkají alchymisté: „náš Merkurius je jiný, však tím se nedejte mást…“
První fáze je z nebytí vytvořená duchovní dimenze ranného kosmu. Zde vládne
Jang-Teplo-Oheň. Druhá fáze je vytvoření z ranného kosmu svět hmoty – pozdní
kosmos. Zde vládne Jin-Chlad-Voda. „Nebesa mají oporu ve tvaru-formě (Vodě),
země má oporu ve čchi (Ohni), čchi tj. oheň formuje tvary tj. vodu a voda tj.
tvary jsou sídlem čchi-ohně. Proto to, co počíná věci, je duchovní dimenze, a to
co věci formuje, je hmotná dimenze. Když se Jin-Jang rozdělují, ustanovují se
nebesa a země, proto Jin-Jang je pra-předkem těla a tvaru a je tím, co je
největší mezi všemi věcmi.“
Věčný přerod síly energie ve formy hmoty a zpět.
Taoisté prakticky a aktivně (ohnivě) sledují stopu řeky života, tj. vycházejí z
vnějšího světa Jinu-vody, teplem ho cirkulují a navrací se do vnitřního světa
potence Absolutna i stvoření. Hledají zřídlo, pomíjejí tvary a jdou za
podstatou, sílou, energií, až se všechny formy rozpustí teplem jejich athanoru v
beztvarou substanci, která má aspekt potence života a vyplňuje celý prostor
stvoření svoji láskou. Jang a Jin jsou dvě vesmírné duše, které se prolínají.
Jsou to namíchané směsi počátku stvoření, počátečního Absolutna.
Analogiemi Jangu jsou oheň, teplo, muž, den, slunce, energie, pohyb… Jinové
analogie jsou jejich opakem.
Smaragdová deska (2) nám o Jangu říká:
„A jako všechny věci byli učiněny z jednoho, za prostřednictvím jediného, tak
všechny věci zrodily se z této jediné věci přizpůsobením.Jin je vodou, chladem,
ženou, nocí, lunou, tvarem, klidem. Tak můžeme chápat tyto prvky stvoření.
Smaragdová deska (3) povahu jinu definuje takto:
„Slunce jest jeho otcem, měsíc jest jeho matkou, vítr nosil jej ve svých
útrobách, země jest jeho živitelkou.“Možná vás napadne, že to, co zde popisuji,
dnes popisuje i kvantová fyzika. O velkém třesku už kdysi učil i božský Ari,
anděl v lidském těle, zvaný Lurija, který tvrdil, že se Bůh, aby mohlo nastat
stvoření mimo něj, uskromnil, stáhl se sám do sebe a pak expandoval. Při Velkém
třesku teplota rozžhavené plasmy, která se skládala z helia a vodíku, poklesla a
nastalo stažení, po kterém následovala opět expanze. Střídání jin-jangové
podstaty světa, je jako výdech a nádech kosmu nebo lidského těla.
Z těchto dvou principů, dvou stavů jedné počáteční substance, se vzájemným
mícháním a projevem utvořilo Wu-Sing, tj. pět projevů absolutna v čase a
prostoru nazývaných pět prvků. Jak napsal Čou Tun-i: „Jang přeměnuje, zatímco
Jin spojuje, a z toho se rodí voda, oheň, dřevo, kov a zem; (tato) paterá čchi
se pravidelně rozšiřuje, a tak jsou uváděna do chodu čtyři roční období.“
Wu-sing - Pět prvků
Těchto pět pohybů a ve své podstatě pět projevů životní síly čchi nelze chápat
jako aristotelské prvky, ale jako pojmy označující skupenství a projev
počátečních životních sil. Z nich se v kosmu vše rodí a v nich bytí zaniká. Je
to cyklus pěti projevů, pěti sil universa.
V literatuře nalézáme dvě schémata: První je cyklus «rození a zanikání», pohyb
dopředu nebo dozadu. Čínská filosofie, aby lépe a názorně vysvětlila vztahy mezi
pěti projevy čchi, ukazuje jejich vzájemné působení na analogii rodiny: matka
rodí syna. Dřevo je matkou ohně, oheň je synem dřeva. Dřevo a oheň mají mezi
sebou rodinný vztah.
Druhý je vzájemný vztah mezi pěti silami sympatie (přirozenost, vlastnost) a
antipatie. Je tui vztah podmaňující-udržující. Voda si podmaňuje oheň (hasí ho),
oheň si podmaňuje kov (taví ho), kov si podmaňuje dřevo (řeže ho), dřevo si
podmaňuje zemi (strom prorůstá zemí)a země si podmaňuje vodu (saje ji). To je
pohyb po směru hodinových ručiček tj. Jangový směr.

Existuje také Jinový směr, který ponižuje-rozkládá. Země utlačuje dřevo,
(kamenitá poušť nedá vyrůst dřevu), kov může odolat ohni (např. wolfram), voda
si podmaňuje zemi (záplavy).
Charakteristiky Pěti prvků
První pohyb – prvek, který povstal – je DŘEVO. Je mu podřízen: východ, jaro,
narození, orgán játra, ráno, dorůstající měsíc, Mars, vítr, hněv, kyselá chuť,
zelená (modrá) barva. První tři měsíce jara odpovídají prvku dřevo. Slunce v
Beranu (Krysa) – Býku (Buvol) – Blížencích (Tygr).
Dřevo rodí pohyb – tj. prvek OHEŇ. Je mu podřízen: jih, léto, dospívání, orgán
srdce, poledne, úplněk, Slunce, teplo, horko, radost, hořká chuť, červená
barva. Dva měsíce léta. Slunce v Raku (Králík) – Lvu (Drak).
Oheň rodí pohyb – prvek ZEMI. Je jí podřízen: střed světových stran, pozdní
babí léto, vrchol lidského věku, orgán slezina, odpoledne, měsíc zahalený
mraky, Merkur, vlhko, myšlení, sladká chuť, žlutá barva. Měsíce, kdy slunce je
v Panně (Had) – Vahách (Kůň).
Země rodí pohyb – prvek KOV. Je mu podřízen: západ, podzim, stárnutí, orgán
plíce, večer, ubývající měsíc, Venuše, sucho, úzkost, ostrá chuť, bílá barva.
Měsíce, kdy slunce je v Štíru (Beran) – Střelci (Opice) – Kozorohu (Kohout).
Kov rodí pohyb – prvek VODU. Je jí podřízen: sever, zima, smrt, orgán ledviny,
noc, nov, Luna, chlad, strach, slaná chuť, černá barva. Měsíce, kdy slunce je
v Vodnáři (Pes) – Rybách (Vepř).
A opět platí, že voda rodí dřevo atd. Roli orgánů, oproti dnešní západní
medicíně, chápe čínská medicína dosti volně, a toto chápání se neomezuje pouze
na fyzické orgány a jejich funkce. Čínská medicína rozlišuje na Jangové – duté
orgány Fu a Jinové – plné orgány Cang. Hovoří o dvojici orgánů, které jsou spolu
propojeny energií a tvarem. Plný orgán je Jinový a má klíčovou roli v organismu,
dutému pak připisují funkci přípravnou a pomocnou. Číňané hovoří o skladišti a
dílně, o energii a formě. Pohyb rození (doprava) je pohybem Jangovým, pohyb
doleva je Jinový a je oslabující či rozkládací. Orgány a analogie se vzájemně
prolínají a podporují. Játra živí srdce, žlučník a tenké střevo. Tradiční čínská
medicína nahlíží na orgány jako na fungující systém. Orgán není jen anatomickým
útvarem, ale zahrnuje i všechny struktury jím kontrolované.
Existuje také druhé schéma pěti prvků, bližší pro chápání západního modelu
esoterismu.

Například pod pojmem «slezina» chápeme všechny orgány, které jsou zapotřebí při
zpracovaní potravy (část dvanácterníku a část žaludku, slezina s funkcí
krvetvorby a účastí v imunitním systému, všechny další orgány krvetvorby,
všechny orgány odpovídající za imunitní systém, systém svalů, meridián sleziny).
Při poruchách tohoto orgánu (v jeho chápaní čínskou medicínou) může dojít ke
klinickým projevům poruchv systému zpracovaní potravy, krvetvorby i imunitního
systému aj.
Prvek DŘEVO – JÁTRA (Gan)
«Strom života» – MARS
Dle představ TČM se játra nacházejí ze dvou stran páteře (,,boky patři játrům”).
Anatomicky a funkčně jsou játra úzce spojena se žlučníkem.
Funkce:
Játra zajišťují a kontrolují vylučování žluči (Mars).
Důležitou funkcí jater je uchovávání a tvorba krve.
Játra kontrolují šlachy, spojovací tkáně a vazivo.
Játra rozdávají a dávají do pořádku čchi, udržují přitom rovnováhu mezi
antagonisty. Na játrech závisí pohyb čchi. Všechny cyklické procesy přímo
závisejí na normálním fungovaní jater. Všechny «zástavy» v organizmu jsou v
různé míře také ovlivněny poruchou funkce jater. Oknem jater jsou oči (Beran).
Pokud jsou játra v pořádku, tak oči rozlišují 5 barev. Všechny poruchy zraku
jsou spojeny se tím, v jakém stavu jsou játra. Tekutinou jater živočišné duše
jsou slzy. Zrcadlem jater jsou nehty. Stav nehtů (lámavost, šedost, deformace,
patologické změny) ukazuje na stav jater.
V játrech sídlí dle tradičního esoterismu živočišná duše, hebrejsky zvaná Nefeš.
Játra, jaro, teplé-vlhko, tím je charakterizován projev Dřeva. Mentální a emoční
činnosti jsou řízeny duchem – srdcem, ale správný chod závisí na drenážní a
disperzní činnosti jater. Proto taoisté říkají, že na Játrech závisí pohyb čchi,
tj. životní síly. Je to síla čisté krve, síla čisté duše. Opakem, který ničí
játra, je hněv. Dveřmi do této duše jsou právě oči. Oči- beran; vypovídají nejen
o stavu jater ale i duše… Oči jsou také nazývány „svěžest esence“ (jing ming). V
očích rozeznáváme pět kol, pět okruhů, souvisejících s pěti prvky.
Víčka tvoří okruh masa (rou lun) – ZEMĚ – slezina – řídí maso.
Oba koutky očí (xue lun) – OHEŇ – srdce – řídí krev.
Bělmo tvoří kruh energie (životní síly) (čchi lun) – KOV – plíce-řídí energii.
Duhovka tvoří kruh větru (feng lun) – Dřevo – JÁTRA- řídí vítr.
Panenka tvoří kruh vody (shen cu šui) – VODA – ledviny.
Slovy smaragdové desky; Prvek Dřevo: (4):
„On jest Otcem universálního telesmatu celého světa.“Prvek OHEŇ – SRDCE (Xin)
«Srdce je sídlem ducha, pánem krve a počátkem cév» – SLUNCE
Srdce je přes vnitřní dráhu hlavního meridiánu spojeno s tenkým střevem a také s
jazykem.
Funkce:
Srdce zajišťuje sílu ducha člověka. Pojem «duch» - šen obsahuje mnoho
kategorií psychických aktivit člověka: vědomí, myšlení, emoce, paměť, bystrou
mysl, aktivitu životních postojů, stav rozumu (jasnost úsudku), sen. Při
poruchách srdečních funkcí se objevuje nespavost, duševní zmatenost, snění,
dušení excitace, blouznění, ztráta vědomí, nemožnost se soustředit, množství
nočních můr aj. Proto se praví: „Je-li pán jasnozřivý, služebníci jsou
klidní…není-li pán jasnozřivý, tucet orgánů je v nebezpečí.“
Srdce řídí duchovní, emoční pochody.
Řídí takéž funkci vylučování potu. Dle teorie TČM je krev původcem potu.
Zrcadlem srdce je obličej. V díle Su-weng se píše: ,,…Lesk srdce se odráží na
obličeji”. Jinými slovy - pokud je srdce zdravé, má i obličej zdravou
přirozenou barvu a mimiku.
V srdci sídlí dle tradičního výkladu esoterismu druhá vyšší část duše,
hebrejsky zvaná Ruach. Taoisté stejně jako Egypťané a jiné staré civilizace
považují srdce za sídlo mysli. Srdce je orgán myšlení a rozmýšlení. Taoisté
mají pro duši, tj. ducha výraz šen (shen), rozlišují na dvě její vlastnosti.
První, širší smysl Ducha je řízení vitality, tj. celkový obraz těla, pleť
obličeje, lesk očí, stav jazyka, akce těla, gesta, projevy organismu.
Druhou vlastností je řízení duševních pochodů (jing šen) ve vědomí (yiši) a
myšlení (siwei). Tvar-tělo dává podobu mysli – šen, mysl, duch, aktivuje tvar.
Existenci tvaru podmiňuje existence ducha. Pokud tvar ochabne, zchřadne i duch.
Duch je produktem prenatální a esenciální energie. Vitální mysl (duch šen) se
formuje ve stejné době jako embryo. V zdravém těle zdravý duch. Dušení pochody,
vědomí, myšlení jsou odrazem fungování všech pěti prvků, pěti orgánů.
Mysl zahrnuje pět aspektů odvozených z pěti prvků
OHEŇ – srdce – Slunce uchovává Šen – Mysl – Ducha (Ruach) – Radost
KOV – Plíce – Venuše – uchovávají Po- (něco jako «sensitivní duši») – vnímání
zvuku – úzkost
DŘEVO – játra – Mars – uchovávají Hun- «živočišná duše» (Nefeš) – hněv – emoce
– schopnost chápat.
ZEMĚ – slezina – Merkur – uchovává Yi-, což je princip utváření představ –
myšlení
VODA – ledviny – Luna – uchovávají Zhi – princip vůle – strach – bázeň
Duch je složen z pěti prvků, tj. pěti orgánů, v nichž sídlí jeho vlastnosti.
Stále je ale je pod vedením srdce. Fakt, že duševní činnosti, vědomí a lidské
myšlení se odehrávají na úrovni mozku (danao), je znám v čínské lékařské
literatuře již velmi dlouho. Ale je to jen zrcadlení a promítnutí vlastnosti
ohně-srdce-ducha-mysli. Mozek je počítač – ten, který vyhodnocuje, ale srdce je
tvůrcem situace, kořenem bytí a žití.
Čistá krev, kterou vyčistily játra-dřevo-Nefeš, je přiváděna cévami do orgánu
mysli – srdce, nová síla, kterou rozvádí dále do celého těla. Srdce řídí a je
pánem pěti orgánů (Cang) a šesti vnitřností (Fu). Nechť se tedy v našem obličeji
odráží lesk srdce i našich myšlenek, vycházejících z naší duše. Ukončení
meridiánové dráhy srdce-mysl se nachází na jazyku (ve slově). „Jazyk je výhonkem
srdce.“ Pokud je srdce harmonické, může rozpoznat pět chutí…
Slovy Smaragdové desky; Prvek Oheň: (5):
„Jeho síla jest celá, když byla proměněna v zemi“. Síla srdce-mysli jest celá,
když země-slezina zrodila čchi (životní sílu). Praxe nám ukazuje klasickou
poučku: „Kam jde mysl (Duch-Srdce), jde i čchi (životní síla)…“Prvek ZEMĚ «Matka
země» – SLEZINA (Pi)
«Slezina řídí krev a přeměňuje ji» – MERKUR
Slezina je spojena vnitřní drahou hlavního meridiánu se žaludkem a ústy.
Slezina a slinivka břišní jsou podstatě pojímány jako jeden orgán – slezina.
Funkce:
Kontroluje všechny funkce zpracování potravy. Při poruchách funkce sleziny
trpí jak kvantitativní, tak i kvalitativní aspekty zpracování stravy a tím i
výživa celého organismu.
Slezina rodí krev. Krev «se rodí ze zpracované stravy» a je kvintesencí
potravy. Podle TČM tato «nová krev» není plnohodnotná. Plnohodnotnou se stává
až potom, co se dostane do plic.
Slezina kontroluje krev a způsobuje, že krev se nachází v cévách. Kontroluje
srážlivost a jiné charakteristiky krve. Patologickými příznaky onemocnění
sleziny je krvácení, výlevy, sklony k častému krvácení.
Slezina kontroluje stav svalů. Jejich hmotnost, sílu a funkční možnosti. Je to
pravě slezina, která zajišťuje transport živin do svalů. Při poruchách sleziny
jsou svaly a končetiny slabé, unavené a bez síly.
Dle teorie TČM mají tuk a svaly stejný původ, ale v jiné podobě. Proto,
abychom se zbavili přebytečného tuku, je třeba pečovat o slezinu.
Slezina a plíce jsou hlavními orgány zdroje čchi. Odleskem sleziny jsou rty -
«když je slezina zdravá, rty jsou lesklé, živé a plné».
Praskliny na rtech, herpes, malé jizvičky aj. jsou znamením problémů se
slezinou.
Zrcadlem sleziny jsou končetiny a hlavně svaly předramení a holeně. Síla,
pružnost a hybnost těchto svalů napovídají o zdraví sleziny.
Slezina tj. Merkur – prvek země – přetváří naši potravu na naši životní sílu.
Jsme tím, co jíme. Naše čchi-energie-síla je tím, co jíme a co dýcháme. Proto
pokud adept nastoupí na cestu duchovního vývoje, není jedno co jí ani co dýchá,
z čeho proudí jeho životní síla. Zde platí analogie: stejné stejného si hledá.
Naše rty coby odlesk sleziny do nás vpouští potravu (zemi), kterou naše nitro
(žaludek/slezina) přemění v naši životní sílu a tu pak ústy coby slovo
vypouštíme ven.
Myšlení a mentální procesy souvisejí se slezinou, znak si má význam meditovat
(sikao), přemýšlet (silů). Je to jeden z aspektů fungování ducha (jing-šen),
vědomí (yiši) a myšlení (siwei). „Myšlení vychází od Sleziny, ale je vysíláno
přes Srdce“. Běžné přemítání není škodlivé, ale nadměrné přemyšlení (hromadění
ohně životní síly) a nerealizovatelné myšlenky naruší chod této činnosti.
Přeruší to dodávání životní síly. A nechuť k jídlu atd.
Slovy smaragdové desky; Prvek Země: (6):
„Oddělíš Zemi od Ohně, jemné od hrubého, opatrně a nanejvýš moudře“. Rozvaž
dobře vztah mezi Slezinou a Srdcem, zda to, co jíš je tvá podstata, zda ji
řídí mysl – srdce.Prvek KOV – PLÍCE (Fei)
«Jsou pánem energie a také pánem hlasu» – VENUŠE
Vnitřní dráhou meridiánu jsou spojeny s meridiánem tlustého střeva. Jsou
propojeny s nosem, kůží a s ochlupením pokrývajícím tělo.
Funkce:
Plíce zajišťují kontrolu nad nádechem a vdechování čistého vzduchu – čisté
životní síly a výdechem – vypouštěním zkaleného vzduchu a kalné životní síly
(hloubka, rytmičnost, síla).
Plíce plní funkci «rozšiřování» nebo «rozsévání». To znamená, že díky správné
funkcí plic směřují všechny živiny, krev a tekutiny k ostatním orgánům a kůži.

Plíce kontrolují takzvanou Fej-čchi. Podle koncepce TČM tento typ čchi vytváří
překážky k tomu, aby špatné vlivy, které způsobují nemoci (vítr, chlad, žár,
sucho, vlhko, oheň) pronikaly do organismu.
Plíce kontrolují výměnu vody v organismu. Podle teorie TČM voda, vstřebávaná v
žaludku pomocí čchi sleziny, prochází nahoru k plicím, kde se obohacuje. Dále
plíce odvádějí část této vody dolů k ledvinám a druhá část směřuje ke kůži a
ostatním orgánům a meridiánům.
Plíce kontrolují otevírání a uzavírání pórů v kůži a tím zajišťují vylučování
potu. Bránou plic je nos. Zrcadlem jsou chlupy na kůži.
Plíce řídí energii a vytváří hlas. Hlas vychází z plic, ale kořen má v
ledvinách. Dráha ledvin obepíná jazyk. Je-li esence ledvin (šen-jin)
dostatečně mohutná, stoupá až k hlasivkám a vyvolá zvuk.
Plíce přijímají životní sílu-čchi ze sleziny a díky tomu, že vstupuje čchi
sleziny do plic dostává se do krve a ta ji rozvádí do celého těla. To jeden z
postnatálních způsobů získávání životní síly-čchi. Druhý způsob je ze vzduchu.
Člověk plícemi a póry v kůži – skrze jejich Merkuriální vlastnost chlad – pojídá
ducha-čchi ze vzduchu. Čchi se svým projevem blíží k řeckému pojmu Pneuma
(dech), oba znamenají i ducha. V plících tedy vzniká osnová čchi, která vzniká
smícháním esence z potravy a ze vzduchu. Ta určuje rytmus a složení krevního
oběhu. Jeden z klasických výroků připisovaných Žlutému císaři je tento: „Aby
dosahl božství, polyká mudrc čchi nebes.“
Slovy smaragdové desky; Prvek Kov: (7):
„On vystupuje od země k nebi a zase znovu sestupuje z nebe k zemi a přijímá
sílu věcích hořejších i doleních.“Prvek VODA – LEDVINY (Šen)
«Kořen předchozího nebe» – LUNA
Ledviny jsou spojeny vnitřní drahou meridiánu s močovým měchýřem. Ledviny jsou z
pohledu západní medicíny spojeny s nadledvinkami.
Funkce:
Ledviny jsou původcem Jinu a Jangu v orgánech. Jsou zdrojem života. Ledviny
ochraňují a kumulují esenci T´ing. V západní medicíně tomuto pojmu odpovídá
lidský genom, soubor chromosomů – hormonální a imunitní fond člověka předávaný
rodiči. V souladu s teorii TČM čchi ledvin zajišťuje normální fungování a
vývoj mozku, míchy a kostní dřeně. Ve stáří nebo v důsledku vleklých
onemocnění vzniká «prázdnota» T´ing-čchi ledvin, což se projevuje kromě jiného
zapomínáním a nesoustředěností. Esence ledvin podporuje růst, reprodukci a
plodnost.
Na správném fungování ledvin závisí také stav kostních tkání. Různá onemocnění
kostí, dystrofické změny kostních tkaní, jsou podmíněny především aktivitou a
stavem ledvin. Ledviny také řídí kosti, morek a kostní dřeň.
Ledviny plní aktivní funkci při vodní výměně v organismu: ,,…Ledviny odpařují
vodu, oddělují kalné od průzračného. Kalné vyměšují močí, čisté jde k srdci a
ochlazuje oheň. Když je nedostatek vody v ledvinách, oheň v srdci se vymyká
kontrole…“
Příjem čchi z plic. Pokud ledviny nepřijímají čchi, vzniká dušnost. Při poruše
tohoto mechanismu vzniká zadýchávání se, astma a jiné poruchy «vnějšího»
dýchání.
Kontrola svěrače, zadní dráhy a močového měchýře.
Kontrola sluchu. Pokud je esence T´ing ledvin v dostatečném množství
zastoupena v těle, člověk slyší dobře. Uši jsou bránou ledvin. Zrcadlem ledvin
jsou vlasy. ,,Lesk ledvin se projevuje ve vlasech hlavy. V mládí a zralosti
jsou vlasy pevné a lesklé. U starých lidí, kvůli vyčerpávání esence T´ing se
kosti stávají křehké, oslabuje se sluch, vlasy jsou bez lesku, šediví a
vypadávají”.
Ledviny jsou dle taoistů a principů čínské filosofie a medicíny nejdůležitějším
pohybem–projevem–prvkem. Je to voda – Jin, ze kterého vzniká Jang v tomto našem
světě. Voda, ze které vzniká oheň života.
Dávní Taoisté říkají, že Ledviny obsahují Bránu života (mingmen). Jde o místo,
kde je uskladněna životní síla – čchi předchozího nebe. Potence života. Minmeng
je palác vody a ohně, sídlo jinu a jangu, moře esence, koloběh života a smrti
(Ledviny a Nadledvinky). Brána života není fyzický orgán, ale princip vázaný k
oblasti ledvin. Zde sídlí duch jing-šen, který dodává životní sílu do dvanácti
párových drah v těle. Brána života skladuje esenci t´-ing a uchovává ducha. U
muže souvisí se spermatem a u ženy s vajíčky. Zde se uchovává prenatální čchi.
Ona Juan-čchi (pra-počáteční čchi, pra-počáteční životní síla tedy vlastně
pra-počáteční oheň), kterou taoisté nazývají Esence T´ ing.
Dle mého názoru zde sídlí Božská Jiskra neboli Božský Jang, kabalisty nazvaná
nejvyšší část duše Nešama. Pravým cílem taoistů je za svůj život nasbírat Esenci
T´ing a tím se spojit s Tao. Jako vedlejší produkt dosáhnout fyzické
dlouhověkosti a duchovní a duševní nesmrtelnosti. Symbolem nesmrtelnosti je v
Číně Nefrit, císařský kámen, který svojí barvou napovídá k prvku Dřeva. Voda –
pravodstvo, ze kterého povstává Feng–Vítr (prvek Dřeva), který je nositelem
života a jehož vládci jsou Lung – draci. Nefritový Drak je znakem nebeského
Císaře.
Esence T´ing je tedy matricí, podle které je postaven celý organismus. V průběhu
růstu se matrice zmenšuje, aby zajistila životní funkce. Esenci je tedy třeba
neustále doplňovat prostřednictvím jiných typů čchi. Během těhotenství je esence
T´ing upotřebena k růstu a vývoji plodu. Schopnost člověka k rozmnožovaní taktéž
přímo závisí na stavu esence T´ing. Schopnost přežít a žít závisí na této
pra-síle. Když v ledvinách (Vodě) tato prasíla, která je nositelkou života,
dojde – člověk umírá. Jest to opravdu oheň (nadledvinky), jenž dlí v temnotách
(ledviny). Čínský alchymista Ke chung říká: „Očisti temné zrcadlo své mysli.
[1]“ A dále říká: „Délka života závisí na mně, nikoliv na nebesích.“
Ledviny řídí sání čchi – životní síly (podobně jako si dítě bere/saje živiny z
matčina těla), výdech řídí plíce. Esenci T´ing jsme získali jako prenatální
zdroj pra-síly z matky i otce, spojením spermatu a vajíčka. Díky sexuální magii
a speciálním technikám taoistů je možné určitou praxí získat či obnovit T´ing
podobně, jako se tomu děje při početí. U žen je esence T´-ing uložena ve
vajíčkách, u muže ve spermatu. Taoisté hromadí a uchovávají svoji sexuální sílu,
která je silou pra-počáteční a také nám jasně říkají, za jak dlouho se u muže
esence T´ing obnoví.
v 16 letech – 7 dní
v 24 letech – 14 dní
v 32 letech – 21 dní
v 40 letech – 40 dní
Když je člověku více jak 50 let, měl by na svém T´-ing velmi lpět!
Slovy smaragdové desky; Prvek Voda:
(8): „Takto budeš mít slávu celého vesmíru; veškerá temnota před tebou
prchne.“ Brána života (mingmen).
(9): „Tu sídlí síla, ze všech sil nejmocnější, která překoná veškerou jemnou
věc a pronikne každou věc pevnou.
Slovy smaragdové desky (10): „Takto stvořen byl vesmír.“

Slovy smaragdové desky (11): „Odtud vzejdou přizpůsobení podivuhodná, jichž
způsob jest zde.“
Pa-Kchua. Tao (uvnitř) rodí bílé obláčky jsou Jang, černé obláčky Jin. Jang a
Jin se dále dělí, tj. až k vnějšímu obvodu (vesmíru). Pa-Kchua představuje
genezi vzniku světa z Tao pomocí kombinací Jangu a Jinu. Z tohoto obrazce lze
vyčíst 64 známých hexagramů, používaných v taoismu k věštbě I-ting. Musíme
zapsat z obvodu do středu variace Jinu a Jangu, výsledkem čehož dostaneme šest
základních čar. Pokud tento obrazec přeneseme do nebeského ročního cyklu,
počítáno od středu, dostaneme toto:
Vnitřní kruh (bod) je Tao.
Kruh jinu a jangu.
Kruh pěti prvků. Země-střed.
Kruh osmi trigramů vyjadřuje nebe před pádem.
Kruh zodiaku a čtyř světových stran.
Kruh dvaceti osmi souhvězdí a čtyř světových stran.
Kruh 72 geniů značených na ekliptice (64 hexagramů a 8 trigramů),
zastupujících světové strany a rozdělení prostoru nebe.
Po obvodu jsou zapsány variace Jinu a Jangu – 64 hexagramů – jak je lze odvodit
ze schématu pa-kchua. Nyní vidíme, jak se z Tao skze šest kruhů stvoření
vyzářilo a realizovalo vše, co nyní existuje a jak se vše skrze šest kruhů opět
navrací k svému počátku.
Slovy smaragdové desky: (12): „Proto byl jsem nazván Hermes Trismegistos,maje
ti části filosofie celého vesmíru.“
(13): „Co jsem pověděl o magisteru Slunce je úplné.“
Poznámka: [1] Číňané nerozlišují srdce a mysl, vyjadřují je jedním slovem, je to
jeden pojem, jedna kvalita. Tedy „Očisti temné zrcadlo svého srdce“.
použitá a doporučená literatura
Ando, Vladimír: Klasická čínská medicína I–V., Svítání, Praha 1995.
Bor, D. Ž.: Otec Filosofů, Knižnice alchymie svazek 0., Trigon, Praha 2001.
Král, Oldřich, Mistr Zhuang; Sebrané spisy, Maxima, Lásenice 2006.
Král, Oldřich: Čínská filosofie; Pohled z dějin, Maxima, Lásenice 2005.
Lao-c´: Tao-te-t´ing, překlad Berta Kerbsová, Dharma Gaia, Praha 1997.
Pánek, David: Hranice čínské a západní medicíny, Půdorys, Praha 2008.
Tao – výběr z klasických taoistických spisů, Cad press, Bratislava 1994.
Wong, Eva: Taoismus, Pragma, Praha 1997.

 


© 2009 Divinorum | Je použito upravené téma od Padd IT Solutions.

Kontakt

danuše zábranská příkrá 314
slušovice
76315
+420777088889 zabranska@avonet.cz