posunu nikdo neunikne

04.03.2016 10:07

Působí na nás dvojice neslučitelných energií: jedna je energií změny a dodává nám sílu. Za tou druhou, oslabující, stojí panikařící mocní tohoto světa, kteří dělají maximum pro to, aby udrželi staré pořádky. Intenzivním energiím nemá nikdo šanci utéct, nastal čas rozhodování. Ačkoli v podstatě existuje jen jedna volba, protože zoufale se držet hroutící se reality snad ani nelze považovat za rozumnou možnost.

 

 

Zen Gardner

Ona je to taková pozoruhodná doba, co v ní teď žijeme. Dějí se toho spousty uvnitř i vně a všechno se to vždycky odehraje, ještě než si stihneme všimnout, co to bylo a kam nás to nasměrovalo. Jako bychom létali přes zbrusu nové kameny v silném proudu a končili po hlavě v divokých, znepokojivých peřejích.

Člověk nemá moc času na přemítání, když se jeho tělo žene takovou neuvěřitelnou řekou.

Slýchám od mnoha lidí, jak visí v neustálé nejistotě, kde neustále narážejí na nepředvídatelné, náhlé překážky, které je obírají o čas, pozornost a energii. V našich životech se vynořují záležitosti, s nimiž se musíme popasovat, ale často se stává, že další krok či rozhodnutí jako by unikly naší pozornosti a my najednou zmateně a bezmocně lapáme po dechu.

Tohle určitě není vhodná doba na uspěchaná rozhodnutí. Naopak, je důležité udělat si odstup, pozorovat situaci a čekat, až se odpovědi projeví. Slovy náčelníka Ponků Bílého orla:

„Když pochybuješ, buď tiše a čekej. Až pro tebe pochybnosti přestanou existovat, odvážně vyraz vpřed. Dokud tě obklopují mlhy, buď tiše; buď tiše, dokud sluneční světlo neprozáří mlhy a nerozežene je – a ono to bezpochyby udělá. Pak jednej s odvahou.“

Podivná kombinace

Všichni rádi víme, kam se v danou dobu ubíráme. V méně bouřlivých časech to obvykle do určité míry bývá možné a my jsme si na ten luxus zvykli. Ale to je čím dál tím těžší. Žene nás to na nová a vzrušující místa, s jakousi kosmickou naléhavostí.

Toto období jsme dlouho viděli přicházet a teď jsme v něm až po uši. Vlastně jsou to dva sbližující se světy – vibrační změny, jimiž prochází naše vesmírná loď Země, a stupňující se šílenství, s nímž se naši rádoby kontroloři snaží blokovat tyto energie a vyrušit příznivé signály pomocí strachu a nejistoty, kterou do nás vlévají; to všechno za neustálého bombardování lidstva toxickým koktejlem elektromagnetických, chemických, genetických, jaderných a technologicko-transhumanistických, člověka oslabujících vlivů.

Proto ten zvláštní souběh energií, které teď vnímáme: jeden zdroj nám dává sílu a druhý nám ji bere. Takovému dilematu v různé míře čelí lidstvo od počátku své existence, ale teď jsme dosáhli vrcholu svého boje o přežití a kulminace epoch, jakou svět nikdy předtím neviděl. A mějte na paměti, že těchto kombinovaných vlivů není ušetřen nikdo, ani ti zlí spiklenci proti lidskému rodu. Odtud jejich zoufalé a chaotické chování.

To nás se tak bojí. A měli by.

Skutečnost, že jsme si své situace plně vědomi, jak je nastíněno v mém Manifestu probuzených, a že se nám stále navzdory těm náporům daří dobře, dokazuje fakt, že jsme mnohem kvalitnější druh, než by si mnozí možná mysleli, a že jsme plně schopni překonat toto šílenství a vzít si naši planetu zpět. Je ale na každém z nás, aby odvedl svou část boje.

V tom se skrývá ta výzva. Abychom se všichni aktivovali. Už není čas otálet, má-li každý z nás naplnit svou posvátnou misi. Koneckonců, proč jsme tady v tuto klíčovou dobu dějin? Proč se nepostavit realitě tváří v tvář, nepustit své srdce ze řetězu a nenechat svoji duši volně vletět rovnou do středu toho víru?

Propletenými proudy po hmatu

Stejně jako je čas pouštět, je i čas pevně držet. Protože bez pevného držení si s divokou řekou ani s mohutným přílivem neporadíme. Můžeme ke svému prospěchu sjíždět jakoukoli vlnu, ale je také nezbytné vyhnout se zrádným proudům, které by nás rády spláchly strmým korytem rovnou do chřtánu matrixu.

Proplouvejte těmito vibračními změnami moudře – když to bude nutné, nechte se unášet a jindy zas kormidlujte, co to dá.

Ztratit kontrolu nad pohybem v proudu je svým způsobem krásné, protože nám hlava a mysl nemají šanci překážet. Na to je moc pozdě, tahy a tlaky jsou bezprostřední. Možná nám zůstalo pár instinktivních reflexů, díky nimž víceméně udržíme hlavu nad vodou, ale pevná zem pod nohama zmizela v nenávratnu.

Není čeho se bát. Vlastně je to dobrá věc – opravdu dobrá věc pro každého pravého kosmonauta zkoumajícího říši vědomí.

Někteří se však křečovitě drží čehokoli, co se jim podaří nahmátnout na břehu, ale i to se vzdává obří vlně, rostoucímu přívalu změny, který spláchne i břehy do neskutečného víru, v němž budou zakrátko bojovat o vzduch i oni. Jak víme, zpanikařit v mořském proudu, který nás táhne od pobřeží, nebo se v něm snažit plavat rovnou ke břehu, je přinejlepším marné a přinejhorším smrtící. Je čas poddat se proudu a pohybovat se v něm s rozumem, ačkoli to bude znamenat, že se s pobřežím znovu setkáme na nějakém vzdáleném, neznámém místě.

Tady vstupuje do hry srdce. Strach je zabiják - a protijed je důvěra.

Postupem času nás to spolu s probíhající globální změnou všechny spláchne do bouřlivého přílivu, tak proč nepřevzít iniciativu a řídit ten proces, dokud to aspoň trochu půjde? Cítíte, jak vás něco táhne, možná i něco magického. To je ta pravá řeka, ten pravý proud, za nímž se máte vydat. Když ho zachytíte, nechte se nést. Odvažte se do hlubin, vzdejte se a sledujte, kam vás ponese.

Ze zoufalého lpění na falešných realitách nemusíte vyváznout se zdravou kůží. Jen zůstaňte vědomí a kormidlujte své plavidlo s kuráží.

Intenzivní zkoušky

Časy změn, jako jsou zrovna tyhle, intenzivně testují vnitřní identitu člověka. Ta zkouška se nezmírní, její intenzita bude vzrůstat spolu s tím, jak se bude tato fáze našeho vývoje odvíjet.

Každý jsme tu na výpravě, ačkoli se k tomu často neznáme. Jednoho každého člověka láká omamné volání k tomu, aby naplnil něco většího, než je on sám.

Taková je skrytá podstata lidstva. Instinktivní hledání smyslu a pravdy představuje mimořádně důležitý vliv, který se tvrdošíjně pokouší určovat směr našim myšlenkám, pozornosti a energii navzdory hluku okolního světa. Naše srdce jsou však kupodivu mocnější než on. Okolnosti, které na nás momentálně působí, jsou perfektní příležitostí k tomu, abychom se zbavili starého a vpluli do nového.

Hodně z toho je nepříjemné, to bez debaty. Ale čistý záměr srdce a vrozená víra v prazákladní pravdu, která nás bez podmínek drží naživu, více než dostačují k tomu, abychom se v divokých peřejích změn drželi na hladině jako korek a nezačali polykat andělíčky. Jen se držte dál od bláznů, kteří nemají ani tuchy o tom, co se děje. Když nebudete opatrní, stáhnou vás s sebou do hloubky jako nic.

Mír uprostřed bouře

Toto hluboké vědění, tato tichá důvěra přemůže všechny okolnosti a pomůže vám zvítězit. My ten princip teoreticky známe a možná jsme si ho párkrát prakticky ohmatali, ale až udeří veliká vlna a vody se divoce vzedmou, budeme reagovat na mnohem hlubší úrovni. Přesná navigace bude pouhým snem a naším kompasem se stane hrubý odhad polohy (dead reckoning), jenž se bude zakládat na vnitřním hlasu srdce, na jeho vnitřním míru a důvěře.

Zde se skrývá dokonalá příležitost k čištění. Pouta se zpřetrhají, strach nás naplno zasáhne. Půjde o jediné – o přežití. Nejen o levohemisférový instinkt útoku či úprku, ale o vědomou odpověď, která překoná všechny ty primitivní, jakkoli základní reakce. Během takových zkoušek zjišťujeme, kdo skutečně jsme a kým můžeme být.

Není krásnějšího míru, než je ten uprostřed zuřící bouře. To na naší zdejší cestě vídáme často. Ať ve snaze vyhnout se potížím a tragédiím podnikáme jakékoli manévry, přesto se jim nedokážeme vyhnout. Nikdo z nás. Jestli znáte někoho, kdo vede aktivní a naplňující život, není pochyb o tom, že se ten člověk nezříká dobrodružství a riskování a za dobu své existence utržil nemálo modřin. Někdo by řekl, že takoví lidé jen vyhledávají problémy, ale když se podíváte hlouběji, uvidíte, že jen unikli horšímu osudu plnému nudy, frustrace, monotónnosti a neuspokojivé konformnosti.

Vzhůru do hor!

Takový je život obyvatele údolí, pro nějž má největší cenu bezpečí. Co se týče mě, já lezu na horu a pak na tu za ní a zase dál – čiň nebo umři… nebo obojí! Pokud jde o mě, tak jiná volba není. Krom toho na ty v údolí čeká potopa, o jaké se jim v jejich bezpečné, chráněné vesnici nikdy ani nesnilo.

To je prostě naše současná realita.

Tak proč to nevzít rovnou nahoru do kopce? Nechat starý život za sebou a pohnout kostrou. Odevzdat se rozhodnutí, že se stanete součástí řešení, a ne problému, ať to bude stát cokoliv. Přehodit výhybku je nakonec celkem snadné.

Na té cestě méně prošlapané narazíte na hřejivé táboráky těch, kdo se do hor vydali před vámi. Svítíme všem na cestu, tak proč se nepřidat a nepomoci?

Bouře udeří na nás na všechny a je čas rozhodování. Ponořte se do svého vyššího já, do svého poslání – nebo se ještě pevněji přivažte k tomu, co se beztak rozpadá.

Podle mě je to postavené dost jasně, ale já vím, že to tak uprostřed toho všeho nemusí vypadat. Možnost správného rozhodnutí tu vždycky byla. Vnímejte tuto dobu jako čas velké příležitosti a prostě se jí chopte.

Nebudete nikdy litovat.

S láskou jako vždy,

Zen

 

 

Kontakt

danuše zábranská příkrá 314
slušovice
76315
+420777088889 zabranska@avonet.cz