výchova vychovatele

25.02.2016 10:35

Přijdeš  o svůj hlas, dřív než ho uslyšíš...nebo jinak  řečeno, dětem  není umožněno říct, co ví. Hlas sice mají, vždyť se smějí, pláčou - obojí je doprovázeno zvukovými efekty. Ale rodiče i ostatní dospělí rozumí jen slovům! Jakmile dítě začne více vnímat okolí - z pohledu rozumných rodičů! ve skutečnosti dítě plně vnímá hned od narození, vnímá toho mnohem víc než si dokážete představit ... přistupují tito - v naprosté většině sami nevychovaní jedinci k výchově dítěte. Učí ho prvním slůvkům,  prvním krůčkům,  zkrátka  začnou ho  vychovávat.

Musíme ho vychovat, aby z něj něco bylo!  Nezralí a zatím nevychovaní dospělí se ihned staví do pozice vychovatelů. Do nadřazené pozice, do pozice "učitelské". Musí dítě všemu naučit. Takhle to  vidí rozumní rodiče. Dítě jim nemůže říct , že to vidí jinak, protože ještě nezná slova. A tak jim nemůže říct, že je to zbytečný ho něčemu učit . V buňkách svého právě narozeného těla, má všechny potřebné informace pro život, včetně návodu jak se naučit chodit, mluvit. Jediné co dítě od svých rodičů potřebuje, je zajištění výživy , oblečení a přístřeší. Rodiče si však myslí, že dítě musí všemu naučit.  A tak dítě  učí ... prvním slůvkům máma, táta, bába ... prvním krůčkům... dítě vychovávají. Postupně naučíte své dítě věcem, bez kterých se podle  vás  v životě neobejde. Ještě jednou zopakuji, že čemu je třeba dítě naučit,  posuzují "rozumní rodiče" na základě sebe, případně ještě učitelé atd. Ti všichni mají přeci "rozum"  kdežto  dítě zatím ještě ne. Zase podle nich. Ale v tomhle se vážení " rozumní " dospělí velice mýlíte. Dítě rozum má... a nejen rozum. Je plné lásky, žije v souladu se sebou samým a tak má i víru. O tohle všechno dítě, vy "rozumní" dospělí, svou výchovou připravíte!                                                                                                                                              

 

Když předáte dítěti své "rodičovské rozumy " a dítě je podle vás i podle pravidel společnosti připraveno přijímat další rozumy, pošlete dítě do základní školy, aby si obohatilo svůj rozum. Takhle tomu bylo v době mého narození. Že se vše děje na úkor citu, málokomu dochází. Naprostá většina dětí tomuhle násilí podlehne. A není divu. V pozici, ve které se nachází jsou proti svých vychovatelům  v naprosté nevýhodě. Jak rodiče tak učitelé mají moc a uplatňují ji. Takže dítě naučí poslouchat.Rodičům navíc k uplatnění výše uvedené moci pomáhá i materiální závislost dítěte. Aby vůbec přežilo, musí se podřídit.

                                                                                                           

Přežít! Ano, to je to, čemu se vás všichni snaží naučit. I když sami ještě neobjevili, ten nádherný pocit ŽÍT, jsou vždy ochotni a připraveni vám pomoci. Kdy jim dojde, že tu krásnou a jednoduchou hru jen komplikují! Jak skutečně žít svůj život, vám totiž nemůže nikdo druhý říct, protože to víte jen vy sami. Nebo alespoň jste to věděli, dokud vám spousta zbytečných informací toto "vědění" nezamlžila. Jak k tomu možná neúmyslnému, ale násilnému zamlžení vašeho vědění dochází jsem  už psal, ale připomenu vám to. Jsou to hlavně  "rozumní rodiče" a zaručeně "chytří učitelé", mající oproti dítěti moc - ti druzí ještě i různé tituly, dle společnosti měřítko inteligence. Ale je tomu opravdu tak? Inteligence je vrozená, každé dítě se inteligentní rodí. Avšak rodiče a společnost ho přesvědčí, že inteligentním se musí teprve stát .Až vystuduje základní školu, potom střední a minimálně dvě vysoké.

 

Dospělému a dle společnosti "chytrému" jedinci, který  po strastiplných a finančně náročných studiích, obdrží vysněný diplom a na vizitku si pak hrdě přidá  Mudr, PhDr, Ing a jiné zavedené zkratky, označující už před vlastním jménem jedince stupid., pardon stupeň inteligence... ale nedojde mu, že je to obráceně! Že o svoji vrozenou inteligenci přišel. Nedojde mu to. Já vím, to by musel být inteligentní. A on svou inteligenci vyměnil za titul.

 

Ale vraťme se k vašemu životu ...  

Jelikož na vašem návodě na život - scénáři vaší role, se kupí stále nové a nové  nánosy zbytečných informací - v současné době je to fakt síla! Není prakticky možné, aby jste  svůj zaprášený scénář  našli a vytáhli na světlo. Není vám k tomu dán prostor a čas. Není vám to jednoduše umožněno. Od narození jste nuceni poslouchat - závisí na tom vaše přežití  - ve zdejším světě zavedené autority: rodiče, učitele, společnost. Tyhle autority jsou přesvědčeny, že vás musí vychovat, předat vám svoje zkušenosti . Sice nevím, kde  berou jistotu, že jsou chytřejší a zkušenější než vy jako dítě!? Ale to jednoduše tak, že je to silně zakořeněný zvyk. Musí vás vychovat! Předat zkušenosti! Jak vznešeně to zní! A tohle "předání zkušeností" je ve skutečnosti jen nasypáním nahromaděného odpadu z hlav dospělých do hlav dětí. Ale to si samozřejmě autority neuvědomují. Oni "vychovávají"! Takže jak to pokračuje dál? 

 

Ze zvyku je tedy dítě pasováno do "podřadné role" a je ho třeba vychovat. O tom, že je tomu naopak - předně by bylo vychovat  "vychovatele" je vám už doufám jasné a ještě se o tom zmíním níže v textu. Takže dítěti je násilně - ale vždyť je "pro jeho dobro" ! odebrán  prostor a čas a jeho pozornost je též násilně přesměrována směrem ven, směrem k autoritám. Dávej pozor! Jestli nebudeš dávat pozor, tak  uvidíš! Jste drženi v závislosti na druhých, je vám prakticky odebrána síla k vlastnímu životu. A protože nemáte sílu  vytáhnout  na světlo "váš život" očistit ho a ŽÍT, snažíte se alespoň žít podle návodů, které vám  velmi ochotně nabízí už zmíněné autority: rodiče, učitelé, společnost. Přebíráte rovněž návody jak žít od svých přátel. I přes ten zmatek, který v sobě máte se sami sebe snažíte přesvědčit, že je vše v pořádku. A tak se zamilujete, oženíte, příp. vdáte. Společnost vám přidělí titul manžel či manželka a brzo také rodič. Narodí se vám  totiž první dítě. Porodí ho samozřejmě vaše manželka - rodička, ale protože dohromady vás společnost nazývá rodiči, je i muž rodič.

 

Takže je tu dítě! A to už teprve  nemáte čas hledat nějaký  svůj "návod  na život"! Dítě má přeci vždy přednost a když mu ji nevěnujete, umí si pozornost křikem zajistit. Ano dítě je tu, ale vy netušíte, že návod jak žít si přineslo sebou. A jediné co od vás chce je cítit radost, že tu je a mít pocit, že to dokáže. Že dokáže žít svůj život. Ale vy si myslíte samozřejmě něco úplně jiného. Ať mu na svět pomohla náhoda nebo se narodilo plánovaně, je zde na Zemi velmi zažitým zvykem  potřeba  ho vychovávat. Jak se také velmi s oblibou říká, je třeba z něho vychovat slušného člověka. Uvést ho do života, naučit ho "po vašem" jak žít. Schválně jsem dal "po vašem" do uvozovek. Nemyslí tím nějaké pochybnosti stran  otcovství, zda-li je to on co zasel sémě, ale mám tím na mysli váš postoj vůči právě narozenému lidskému jedinci. Je to váš soukromý majetek.  Můžete si s ním dělat co chcete. A dítě - jak jsem se už zmínil - nemá šanci se v naprosté většině případů se vašemu učení bránit.

 

Dospělí a "rozumní" rodiče  začnou "svému" dítěti předávat vše "rozumné". Vše, co do sebe vstřebali od rodičů, od přátel, kteří už své děti "vychovali". Místo aby svému dítěti pomohli žít jeho život, zasypou ho vším tím odpadem, co mají v sobě. Řečeno ale slušnou společenskou mluvou ...vychovávají ho. Ale rodiče to nedělají  v nějakém špatném úmyslu. Ne! Předávají akorát to co ví, nebo lépe řečeno, co si myslí že ví ... Ale ani to není přesná definice toho co rodiče dítěti předávají. Snad nejpřesněji to označuje slovo znalosti či zkušenosti. Ale jak už jsem psal výše, jejich "vědomosti" nejsou nic jiného než sbírka nastřádaných nesmyslů a polopravd zvenčí. Jste pouhou ozvěnou druhých, vycvičeným papouškem. Spíte nevědomým spánkem  a tou nemocí nakazíte i své děti. A to ještě vůbec  netušíte, že si dítě k tomu vašemu odpadu co do něj sypete ještě přidá informace, které vůbec nevyslovíte.

 

A vše se zas opakuje. Vy stále nevíte jak žít svůj život a vaše dítě to pomalu začíná zapomínat ...a  krásná a jednoduchá hra jménem život se stává čím dál tím složitější.Tu hru jménem život komplikujete ale vy sami. Sami sobě i narozenému dítěti. Na to nezapomínejte! To vy jste vytvořili další nový život, a přitom jste dosud nepřišli na to, jak žít svůj vlastní.

 

Co teď? Buď sami sebe - jak píši výše - budete  i přes  vnitřní zmatek přesvědčovat, že vše je v pořádku. Budete o tom ujišťovat i svou manželku a dítě. U vaší manželky to možná ještě projde, ale u dítěte nikoli. Děti vychovává to, čím dospělý je a nikoli to, co povídá. Obecně rozšířená víra ve slova je skutečná duševní nemoc, neboť pověra tohoto druhu odvádí člověka dál a dál od jeho základů a svádí k nevyléčitelné identifikaci osobnosti s jakýmkoli „sloganem", jemuž se momentálně věří. (jako například pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí)

 

Tyto moudré myšlenky - mám samozřejmě na mysli myšlenky o obecně rozšířené víře ve slova - mě zaujaly v knize C. G. Junga, Výbor z díla II, kde se mimo jiné na tohle téma píše i následující: Pokrok a vývoj jsou ideály, které se nedají popřít; ztrácejí však svůj smysl, když člověk dosáhne nového stavu pouze jako fragment sebe sama a ponechá své podstatné zázemí ve stínu nevědomí, v primitivním nebo i barbarském stavu. Vědomí odštěpené od svých základů, neschopné naplnit smysl nového stavu, pak snadno upadá do situace daleko horší než je ta, z níž je měly novoty vysvobodit - exempla sunt odiosa!

Friedrich Schiller tento problém vytušil první; ale ani jeho současníci ani potomci nebyli schopni z toho vyvodit žádné závěry. Místo toho mají lidé stále větší sklon vychovávat pouze děti. Mám proto podezření, že furor paedagogicus je vítaná oklika, která se vyhýbá ústřednímu problému, jehož se dotkl Schiller: totiž výchovy vychovatele.

 

-FR-

 

Informace odjinud

 

 

Kontakt

danuše zábranská příkrá 314
slušovice
76315
+420777088889 zabranska@avonet.cz